4. sraz OS Volvoklub ČR – Seč

4. sraz OS Volvoklub ČR – Seč

16. října 2006

Pouhé čtyři měsíce po letošním jarním srazu proběhl od pátku šestého do neděle osmého října již čtvrtý „maxi“ sraz Volvoklubu s přívlastkem podzimní a s místem konání v malebném okolí přehrady Seč na Chrudimsku.

Zařizování srazu pro nás, ač se tak z prvu nezdálo, nezačalo moc dobře. Původně vytipovaný hotel Jezerka, který jsme při obhlídce lokality navštívili, vyzkoušeli a svorně odsouhlasili, nám v dalších dnech připravil ústy (či lépe řečeno klávesnicí) své manažerky nemilé překvapení – nevzali v potaz naší předrezervaci a hotel obsadili někým jiným. Nu což, řekli jsme si a po internetovém pátrání jsme vytipovali hotel jiný a jak se při srazu ukázalo, ten správný. Byl to hotel Kapitán a již při mailové korespondenci jsme byly doslova nadšeni z ochoty, která se na nás valila. V podstatě nic nebyl problém a předrezervace byla samozřejmostí. Příjemný první dojem se potvrdil i při naší osobní návštěvě hotelu, kde jsme domluvili a upřesnili ubytování a stravování. Co se týče programu tak můj původní plán byl pojmout tento sraz částečně jako sportovní a to uspořádáním turnajů v nohejbale a petangue, dále byla na programu předváděčka autorizovaného prodejce vozů značky Volvo z Pardubic firmy Dekom System, spanilá jízda na zámek Žleby, vědomostní test, pravidelná členská schůze OS Volvoklub ČR a v neposlední řadě pravidelné občerstvování.

Pro mě vše začalo v pátek 6.10.2006 ve 12:00 SEČ kdy jsem vyrazil z rodinou na Seč. Máme to kousek, takže zhruba někdy kolem půl druhé jsme byli na místě, kde jsme se setkali s Bídákem a jeho rodinkou. Ti již byli po dobrém obědě a zřejmě v jakési euforii si stavěli hrady z písku na pláži. Přidali jsme se, nicméně nedostatek lopatiček a příjezd mé sestry se skorošvagrem Hášou nás vyhnal taktéž k obědu. S přibývajícím časem se na místo konání pomalu sjížděli další účastníci srazu a hotelové parkoviště se začínalo příjemně zaplňovat. Nutno podotknout, že drtivá většina dorazivších se, jak je u nás v klubu zvykem, nešla hned po příjezdu ubytovat, ale zůstala na parkovišti. Tam se opět začaly otevírat motorové prostory, prohlížet interiéry, postavil se klubový stan, vyvěsila vlajka a vedly se nikdy nekončící hovory na jediné téma. Ano, Volvo je pro nás opravdu postižením a skutečnost, že jsem již za naprosté tmy, počítám tak někdy mezi devátou a desátou, načapal venku v jednom autě pět lidí řehtajících se na celé kolo, to pouze dokládá. Nic na tom nemění, že na DVD sledovali divadelní zpracování „Ivánku kamaráde“ – no je to normální? Ale zpět, co se týče večeře bylo v pátek na výběr ze tří hotových jídel a to Moravský vrabec se zelím a knedlíkem, Pirátská masová směs s rýží a Žraločí steak s bramborem, a podle ohlasů byla všechna jídla chutná a porce dostatečné. Řádně nasyceni jsme při decentním občerstvování a příjemných rozhovorech (prostě jsme kalili a kecali) strávili zbytek večera a někteří i začátek rána. Celkový počet v pátek dorazivších se zastavil na 19 autech a 34 lidech.

V sobotu ráno po snídani, která probíhala v podstatě jak se kdo probudil, jsme se vytrousili z hotelu na parkoviště, kde se opět konala naše nejmilejší činnost – „hovory o Volvech“. Kolem desáté hodiny jsem se jal naháněl lidi do sportování, ale bohužel (i když vlastně bohudík) skoro nikoho míč a koule nezajímaly. Přesvědčil jsem pouze Travexe, takže jsme společně vyhnali při hře jeden na jednoho zbytkový alkohol z těla. Po příjezdu zaměstnanců Dekom System s předváděčkou S80 V8 a XC 90 bylo jasné, že se sportováním je nadobro konec a nutno dodat, že vzhledem k možnosti projet si S80 V8 jsem ani tu pomyslnou slzu v oku pro sporty nezatlačil. Prostě je jasné, že volvaře nejvíc baví Volva a tak to má být. Následující zhruba tři hodiny byly tedy věnovány projížďkám v předváděných vozech, rozumováním, veselou náladou, obědy a také dojezdy dalších lidiček. Co se týče sobotního obědového menu, měli jsme přichystán výběr ze svíčkové s knedlíky, kuřecím řízkem s bramborem, pečeným kuřecím stehnem s rýží plus dvě polévky – bramboračka a vývar. Asi není potřeba dodávat, že i zde bylo vše v naprostém pořádku a jídla byla úžasná a obsluha ještě úžasnější!

No a pomalu se dostáváme k (doufám) jediné kaňce na tomto sraze, ačkoli myslím, že pouze částečné. Bylo v plánu se kolem druhé hodiny odebrat na spanilou jízdu na zámek Žleby, kde byla plánovaná prohlídka.Věděli jsme, že poslední výprava je od tří a proto bylo nutné vyjet od hotelu v čas. Bohužel se nám to ne zcela podařilo a na parkoviště pod zámkem jsme dorazili zhruba v tři. Následoval můj sprint zámeckou zahradou, abych naprosto vyčerpán (?) při vbíhání (no spíš jsem se už vlekl) na nádvoří zjistil, že se za poslední prohlídkou právě zavírají vrata do zámku. Snažil jsem se ještě v pokladně dojednat nějakou výjimku (třeba formou zkrácené prohlídky), ale vše marné, paní v pokladně byla naprosto neoblomná a nutno podotknout, že s postupujícími prosbami a pokusem obměkčit i průvodkyně (právě končícími předchozí prohlídku) i arogantní. Když vše zakončila křikem „já jsem tady vedoucí a s nimi si nemáte co domlouvat“, rezignoval jsem a v naprosto sklíčené náladě se vrátil na parkoviště pod zámkem. Zde jsem zjistil, že většina lidí již odešla k zámku druhou cestou než já se vracel a moje panika nabírala na obrátkách. Navíc se mi vybil mobil, takže už ani nevím, kdo zavolal Marrovi, aby stáhnul lidi zpět. Zbytek mám trochu v mlze, ale nakonec jsme po vyřízení vrácení peněz za parkovné vyjeli zpět na Seč. Suma sumárum tedy poloviční úspěch zámek krach, ale spanilá jízda (alespoň dle ohlasů) se líbila.

Po návratu na Seč, se opět rozjela individuální zábava a ani déšť, který se navíc ještě spustil, nedokázal úplně vylidnit parkoviště. Toto dokázala až vidina blížícího se rautu. Počet aut a lidí byl jako vždy proměnný, já jsem napočítal že se na sraze objevilo 41 aut (počítaje i Caddyho Cadillac Eldorádo), jeden motocykl (Chlumákova Yamaha) a 57 lidí (a nějaký ty dětičky). Ruku do ohně za to ale nedám a snad to na UDVV (úřad dokumentace a vyšetřování volvosrazu – kamerový záznam od Zdeňka Neumana) případně půjde dopočítat. Sobotní večer načal vědomostní test, který si na nás připravili Karlos a Honza – nutno říci, že nejlehčí to nebylo. Hned ze začátku byli z testu vyloučeni členové rady a Marra, u kterých se počítá s tím, že jsou co se týče vědomostí nejvíc „nabušeni“. Test se skládal z 15 otázek týkajících se historie i současnosti automobilky Volvo a samozřejmě aut a techniky jako takových. No pobavili jsme se, co Vám budu povídat, výsledky některých byly na takové úrovni, že by se měli raději dobrovolně svých miláčků vzdát a přesedlat na jinou značku (samozřejmě si dělám legraci, ale jen napůl ?). Cenu za nejvtipnější odpověď si odnesla Radka Krchov, když na otázku co je to SIPS odpověděla „slipy i plíny starcům“. Třetí místo si svorně rozdělili Bídák a Ondra Hrubý, druhé místo obsadil Tomáš Němec a zaslouženě zvítězil Travex. Poté se již všichni vrhli na zmiňovaný raut, jehož zlatým hřebem byla zauzená vepřová kýta na kosti.

V osm hodin začala výroční schůze OS Volvoklub ČR a po jejím skončení jsme se opět dali do konzumování dobrot z rautu a baru a bavili se a bavili, až bylo ráno. Na snídani byla, kromě všeho možného, i česnečka, která mě osobně udělala velkou radost i službu. Po snídani (v kolik se kdo probudil, se i nasnídal) byly vyklizeny pokoje, já jsem provedl doúčtování s hotelem a pomalu jsme se rozjížděli domů. Když o celém srazu přemýšlím, tak se opět potvrdilo, že jsme opravdu dobrá parta a ačkoli je každý z nás samozřejmě jiný a občas si dokážeme i vynadat, v tom jádru a v té podstatě se dokážeme o sebe opřít a něco si i odpustit. Doufám, že náš klub bude jen vzkvétat a že, a nebojím se to už dnes říci, tradice úžasných srazů bude dále pokračovat. Závěrem bych chtěl poděkovat Bídákovi za to, že do toho se mnou šel, Karlosovi, Honzovi a Tomášovi za pomoc s body programu, obsluze hotelu Kapitán za naprosto dokonalý azyl a v neposlední řadě Vám všem co jste dorazili a doufám, že i u Vás nakonec všechno dobrý.

Miki

PS Děkuji Mirasovi za knížky věnované do vědomostní soutěže a firmě Dekom System za předváděčku aut!

Jindřich Mikoláš

Zpět na výpis akcí