Jak se nám dařilo na novém místě? Copak nás potkalo na orienťáku tentokrát? Pojďme se ohlédnout za podzimním srazem.

Vzpomínky máme ještě všichni relativně čerstvé, fotky byly sotva zveřejněny a další ještě budou, tak se na to rovnou vrhneme. Vyrazili jsme na tento sraz plní očekávání, co změna prostředí přinese. Na místě ale nebylo slyšet nic jiného, než že se to prostě podařilo a já nemohu jinak než souhlasit. Uzavřeli jsme letošní srazovou sezonu v poklidu, skvělé atmosféře a úspěšně. 

Ač se jedná u podzimu o tradičně spíše komornější sraz, sešli jsme se v hojném počtu, jen co parkovací kapacity areálu dovolily, a dokonce nás navštívilo i několik úplných nováčků. Moc rádi jsme přivítali nové tváře i s jejich plechovými losíky a rovnou si s námi dali i orienťák! 

Sešli jsme se tentokrát v jiném areálu než obvykle. Dočkalův Mlýn překvapil především opravdu krásným a klidným prostředím s fontánami, poníky i dalšími zvířaty, která ve většině nijak nerušila. Dobře, zmíním toho jednoho páva, kterému se přestalo líbit, že vidí svůj odraz v některých tmavších autech, ale ten byl prakticky ihned vyřešen. Provoz v restauraci byl sice mírně chaotický, ale jakmile se člověk jídla dočkal, bylo super. Pokoje taky velmi komfortní, celkově jsme slyšeli jen samou chválu.  

Také musím podotknout, že tentokrát všichni, co jeli autem, vzorně dorazili Volvem. Teda až na ten jeden koncern, který ale byl vzápětí velmi kvalitně převlečen za Volvo. Tak kvalitně, že mu ten kostým vydržel až domů.  

Součástí podzimního srazu byla jako vždy členská schůze a hned po ní jsme se již začali připravovat na slíbený poloorientační závod okolím. Ten se tentokrát zdál až podezřele jednoduchý, nicméně samozřejmě nebyl, jelikož byl plný chytáků jako vždy. Plného počtu bodů nedosáhl nikdo a o druhé a třetí místo se konal rozstřel, který opět skončil remízou, a tak se šlo na půlbody. Ani jsme se příliš nenaběhali, zato hlavy nám běžely na plné obrátky. Co se ještě počítá jako díra a co už je polodíra? Hádej. 

O neplánované ztížení jednoho z úkolů se postaralo několik účastníků, které napadlo, že si malinké švédské vlaječky, které jsme měli na jednom ze stanovišť hledat, prostě můžou uloupnout a nechat. I to se ovšem podařilo spravedlivě vyřešit, aby výsledky byly naprosto fér ke všem.  

Myslím si, že jsme si opět užili spoustu zábavy, dokonce nám i přálo celou dobu počasí a máme dost krásných fotek. Tento orienťák se opravdu povedl. Co se týče oblíbené kategorie speciálních ocenění, opět se rozdávaly zajímavé diplomy. Například za slepotu, kdy jeden z účastníků měl vlajku přímo před sebou a nenašel ji.  

Musím říct, že mě překvapilo, kolik se vyrojilo nadšenců s mikrovlákny po rukách, většinou lze tento druh pozorovat především na jarním srazu. Vzhledem k tomu, že nám přálo počasí víc než kdy jindy, bylo těch naleštěných aut ale docela dost. Což bylo super i vzhledem k tomu, že areál poskytoval krásné prostředí na focení.

Sraz nám opět utekl jako voda, ale bavili jsme se opravdu skvěle a už teď se nemůžeme dočkat dalšího! Uvidíme se zase v únoru příštího roku v již osvědčené Bohdanči.