Příprava srazu začala prakticky již po skončení minisrazu na Hluboké v říjnu loňského roku. Vše začalo hledáním příhodného místa a ze dvou návrhů padlo rozhodnutí na Tálský Mlýn u Žďáru nad Sázavou, druhé místo bylo posunuto na podzim letošního roku.

Již v polovině listopadu jsme se vydali na obhlídku místa konání a možností, které nám toto místo poskytne. Ubytování v hotelu i v přilehlém kempu odpovídalo našim potřebám a byl nám přislíben i pronájem konferenční místnosti pro případ špatného počasí. Vyzkoušeli jsme i místní kuchyni, kde se nám dostalo dobrého jídla v přiměřených porcích za celkem slušnou cenu. Při dojednávání podmínek jsme však zapoměli projednat množství lidí, které se bude ve stejnou dobu stravovat a tak to ve finále dopadlo spíš špatně, než dobře. V průběhu příprav odpadl z pořadatelského týmu JardaS40 (rodinné důvody), a tak jsem ho v plné míře zastoupil. Luboš pokračoval v přípravě po stránce ubytování a nějakých kulturních akcí spojených se spanilou jízdou. Já jsem si vzal na starost téma, na kterém jsme se dohodli (bezpečnost v dopravě) a začal oslovovat další členy i nečleny klubu se žádostí o pomoc.

Jiřího T. (Jirku) nám poslalo snad samo nebe, je místní a má hodně kontaktů, které neváhal využít. Podařilo se mu sehnat místní hasiče kteří byli ochotni udělat pro nás ukázku jejich práce. Měli jsme též přislíbenou účast Policie ČR, která nakonec nedorazila. Dále jsme potřebovali ozvučení prostoru konání srazu, které přislíbil a také uskutečnil Pablo. Karlos připravil vědomostní test, ten však nakonec pro nedostatek času neproběhl a je uschován pro příští sraz. Travex dodal počítačový projektor a část odpoledního programu na sobotu. Těsně před srazem jsme museli do programu zakomponovat Mimořádnou členskou schůzi Volvoklubu, na níž bylo nutné dojednat některé interní věci klubu. Na mě už jenom zbylo sehnat ceny do soutěží, aktuální seznam členů a různé drobnosti pro hladký průběh srazu.

V pátek po obědě jsem vyzvedl objednané ceny a po naložení všech možných i nemožných zbytečností jsem vyrazil s manželkou směr T.M. Přesto, že jsem vyrazil už po druhé hodině, podařilo se mi dorazit na místo konání až chvilku po páté. Ne že bych neuměl jezdit, ale v tom provozu se to prostě nedalo. Podobné zážitky měli i ostatní, kteří doráželi z různých směrů. Na místě konání jsme už byli očekáváni Marrou s Katty a několika dalšími účastníky srazu. Dali jsme si kávu a došli se ubytovat. Po návratu do zahrádky jsem vybalil úřad výběrčího a za letu zapisoval další příjíždějící. Kolem sedmé se dostavil velitel hasičů a dohodli jsme si konečnou podobu sobotního programu. Ještě že jsme se najedli, než se zaplnila zahrádka. Tam jsme seděli nejenom proto, že počasí tomu odpovídalo, ale také aby si kuřáci mohli dát své cigárko. Místní restaurace byla striktně nekuřácká. V pozdější době se ukázalo, že nastane problém s obsluhou, což se skutečně stalo a asi bychom měli smůlu. Po setmění jsme nainstalovali venkovní kino a bylo možné shlédnout reklamní filmy týkající se Volva a pár soukromých reportáží členů klubu. Dostalo se i na zábavné reklamy a reportáže. Formální i neformální část prvého dne skončila až dlouho po půlnoci kolem druhé hodiny.

V sobotu ráno po vydatné snídani jsme začali realizovat dopolední program, který měl začít o půl jedenácté. Připravili jsme prostor na parkovišti a jeho ozvučení. Po desáté hodině dorazilo vozidlo odtahové služby se slíbeným skeletem auta pro potřebu ukázky. Původně to měl být stylově pozůstatek V70, ale nakonec byla připravena domácí Škoda 120 v oranžové barvě. Při těchto přípravách stále přijížděli další účastníci, až se konečný stav zastavil na 53 vozech a 39 spolujezdcích.

Dětí bylo nepočítaně ve věku od necelého roku a výš. V půl jedenácté bylo již vše nachystáno a tak jsem mohl krátkým proslovem sraz oficiálně zahájit. Potom jsem předal mikrofon veliteli hasičů, který nás slovem provedl celou ukázkou zásahu hasičů. Původní verze programu byla taková, že proběhne ukázka vyprošťování za pomoci hydraulické techniky hasičů, ale jeden z velení hasičů si vymínil, že to auto při nehodě vzplane a tak se také stalo.

Po polití vraku několika litry benzínu se Škodovka proměnila ve slušnou faguli. Na smluvený signál v dáli zazněly sirény a se zapnutými majáky se na parkoviště přihnala dvě hasičská auta v plné zbroji, profesionální Tatra a Mercedes dobrovolného hasičského sboru. A teď se přihodilo něco, co se stane snad ani ne jednou do roka – u profesionálního auta se zasekl naviják s vysokotlakou hadicí. Než se ji podařilo uvolnit, zastali je s jistou dávkou profesionality kolegové z dobrovolného sboru.

Profíci se už jenom podíleli na ochlazování ohořelého vraku a komentátor zásahu nás ubezpečil, že v tomto případě by posádka již neměla šanci na přežití. K tomu bych jen dodal, že ve voze bylo jen torzo čalounění a jiných hořlavých materiálů a benzinu bylo použito pět litrů. Aby si profíci napravili reputaci, nachystali si hydraulické nůžky a rozpínák určený k násilnému otevření vozu. Nůžky si hravě pohrály s předním sloupkem a dveřmi a po šesti přesných střizích se ze škodověnky stal kabriolet a posléze po použití hydraulického rozpínáku spíš plážové vozidlo vhodné do Pobřežní hlídky.

Poté co vozidlo připravili do úhledného balíčku a po pečlivé kontrole Travexe juniora byl vrak odvezen a došlo na neformální povídání s hasiči a každý měl možnost si z blízka prohlédnout jejich techniku. Dostalo se nám ujištění, že tato technika by si hravě poradila i s našimi auty, ale nenašel se žádný dobrovolník, který by ho poskytl. Po skončení prohlídky se hasiči odebrali na oběd, který jim byl jedinou odměnou za provedenou akci, samozřejmě kromě bouřlivého potlesku na konci ukázky.

Před přestávkou na oběd proběhla se všemi auty známá hra „Škatulata hejbejte se“ v režii L´strixe který si naaranžoval auta pro potřebu hromadné fotografie a uspořádání pro odpolední program. K fotografování byla využita hasičská Tatra, která byla, díky své výšce, vybrána jako vhodná podložka pod stativ. Po několika vydařených záběrech jsme se rozjeli na oběd do okolních restaurací, já s manželkou do nedalekého motorestu, kde jsem také objednal hromadnou večeři pro tento den.

Po obědě se rozběhly finální přípravy na odpolední část programu, která byla tajná – co se bude dít vědělo jenom pár lidí. Začátek akce byl stanoven na 14:30. Protože jsem se musel převléknout, ujal se venkovních příprav a koordinací Travex. Když bylo vše nachystáno, Pablo na smluvený signál spustil zvukový doprovod a po zaznění prvních taktů Svatebního pochodu od Bartholdyho bylo již všem jasné, že to bude asi svatba  Ale kdo to bude?

Ano!!! Po devítiletém soužití se rozhodli spojit svoji cestu životem i po úřední stránce Kateřina a Marek, mezi námi spíš Katty a Marra. Tady bych se pozastavil u toho, jak to vlastně vzniklo. Asi před jeden a půl rokem padla u Marry na dílně řeč na případnou svatbu. Už tehdy jim Travex víceméně z legrace nabídl, že jim přitáhne chlapa s plackou (rozuměj oddávajícího) na dílnu a že je oddá třeba v montérkách. Tento rozhovor upadl v zapomnění až do letošního března, kdy si jednou v sobotu Marra rejpnul do Travexe „a že nám to nezařídíš na sraz“.

Následující úterý již bylo vše domluveno a pouze zbývalo, aby si budoucí novomanželé dojeli do Žďáru vyřídit papíry. Já jsem se to dozvěděl asi měsíc před termínem tak, že mi Travex zavolal a požadoval v programu srazu udělat díru od dvou do čtyř hodin. Po několika dnech mi volala Katty, zda ji nechci adoptovat, jen na sobotu a to se nedalo odmítnout. Celá akce se podařila výborně utajit a myslím že 2/3 lidí neměli až do zaznění svatebního pochodu potuchy, co se vlastně bude dít. Doktor narychlo sháněl rýži pro štěstí, v tom mu vyšli vstříc zaměstnanci místní kuchyně.

Svatba proběhla podle všech regulí. Po jejím skončení a nezbytném převleku zpět do klubového jsme vyrazili v koloně spanilé jízdy do třicet kilometrů vzdáleného skanzenu Veselý kopec. Protože jsem jel až poslední, dodal bych, že na výjezdu na hlavní silnici se nedalo dýchat, ale pohled zezadu na dva a půl kilometrovou Volvokolonu mi nedal čas na přemýšlení o dýchání. Po příjezdu na Veselý kopec byl rozchod k volnému prozkoumání staré lidové architektury a všichni mohli obdivovat staré poctivé řemeslo. V šest hodin vyrazili Tomáš s Radkou a Ketrin s Matesem na nákup občerstvení pro večerní Mimořádnou členskou schůzi, což bylo jediné řešení po zkušenostech z místní restaurace předchozího dne. Po šesté hodině jsme už skoro všichni vyjeli na zpáteční cestu a kousek před Žďárem jsme absolvovali večeři.

Po deváté začala bouřlivá Mimořádná členská schůze. Protože se jedná o interní záležitosti klubu, nebudu se tady o jejím průběhu rozepisovat. Po skončení schůze jsem se dostal k vyhodnocení a předání cen za soutěže, které proběhly v rámci srazu. Ještě než začnu rozdávat, musím poděkovat sponzorovi cen do soutěží, Megafilipovi (Filip Jiřička), majiteli a provozovateli servisu T6R, specializovaném na Volva a vše okolo nich. V soutěži o nejvzdálenější dojezd vyhrál Jerry ze Sokolova. Protože odjel dříve, cena se dostala k dalšímu přítomnému. Tím byl Ghirgi a jeho spolujezdkyně Míša. Dále byla vyhlášena soutěž na tip počtu účastníků srazu. Správný tip byl 208 bodů tj. 53 vozů x 3 body + 49 spolujezdců. Zde nejlépe tipoval Miras a to 206 bodů (43+77). Stále nám zbývaly nějaké ceny a tak jsme odměnili i další tipy počtů aut. Tady byli nejblíže Ondra Hrubý a Doktor1, mezi nimiž se rozhodlo losem (mincí). Kdyby jste mě zabili, nevzpomenu si, kdo si cenu převzal. Jako poslední byla udělena cena za tip počtu lidí. Po součtu řidičů a spolujezdců byl správný tip 102 – nejblíže tipovali Crtec a Vlada V40, který nakonec cenu převzal (Crtec již nebyl přítomen). Všem oceněním blahopřeji.

Následovala krátká finanční rekapitulace proběhlého srazu s výsledkem dostal/vydal=0 a oficiální ukončení srazu. Po tomto bodu programu zůstalo ještě dost skalních účastníků, kteří se rozhodli zlikvidovat poslední zásoby občerstvení, což jim vydrželo do brzkých ranních hodin. Několik posledních se odebralo na kutě někdy kolem čtvrté hodiny. Nedělní ráno bylo již poznamenáno odjezdy, posledními pohovory nad diagnostikou, krátkým hodnocením proběhlého srazu a diskuse nad nastávajícím, podzimním srazem. Ten proběhne na podzim nedaleko od tohoto místa a jeho zaměření bude „Sport a hry“. Uskuteční se na přehradě Seč a doufám, že se tam setkáme v ještě hojnějším počtu.

Závěrem bych se chtěl všem omluvit za problémy se stravováním, které jsme jaksi pozapoměli projednat a slibujeme, že se příště polepšíme a zahrneme stravování do požadavku na místo konání.

Jan Dvořák