Dvěstěčtyřícítkou na Balkán

Dvěstěčtyřícítkou na Balkán

20. dubna 2005
Sekce:  Cestujeme

Předkládám vám několik málo postřehů z cesty na Balkán. Provázen svojí milenkou ( 240 GLE), neopakovatelnou přítelkyní Kristýnou a devítiměsíční stafordicí zvanou Stafi jsem vyrazil v pátek odpoledne na vytoužený týden za hranice republiky a všedních dnů.

Cesta k celnici probíhala s velkým sebezapřením cca 5 hodin, dálnice na Brno popojížděla velmi pomalu. Kousek před hranicí jsme u pumpy potkali dva týpky z Berlína s červenou 245kou a trochu jsme se zapovídali. Taky nám začínala být zima a tak jsem zapnul svojí automatickou klimatizaci, kohoutek vlastní výroby na přívodní hadici od motoru k topení, protože ventil s termostatem už dlouho nefunguje.

Rakousko – mám na něj zřejmě trochu zaujatý pohled díky zkušenostem s jejich úřady. Nicméně dálniční známka na 10 dnů – cca 250 kč je celkem únosná investice. Dopravní značení není nic extra, projeli jsme Vídní a mizeli tmou přes Graz směrem slovinský Maribor. Celníci jak na rakouské straně tak na slovinské mě mile překvapili. Žádná kontrola, ani náš ,bojový“ staford je vůbec nezajímal. Chorvati taktéž.

Rozednívat se začalo až na půli cesty mezi Karlovacem a Splitem. Vnitrozemí Chorvatska je protkané krásnými kopci, asi by stálo za hřích vyjet jen tam a chodit.

Ceny benzínu v Chorvatsku jsou o něco vyšší než tady, cca 33 kč za litr naturalu 95. Za poslední rok se jim podařilo rozchodit většinu rozestavěné dálnice ze severu na jih až ke Splitu. Platí se každý úsek zvlášť a celá cesta až do Splitu vyjde tak na 600 kč, což je palba, nicméně za tu pohodu fungl nové dálnice to stojí.

Měli jsme namířeno na jeden z ostrovů na úrovni Splitu – Hvar. Už na začátku Splitu jsou velké a časté cedule Car Ferry (trajekt), takže vozy mířící na některý z ostrovů nemůžou minout. Trajekt pro osobní auto a 2 osoby stojí v sezoně 280 kun tedy asi 1250 kč, pes zdarma. Průjezd Splitem ůplně plynulý, čekání na trajekt jen asi půl hodiny, zkrátka vše funguje. Jediné, co jsem cítil z chorvatů – čekají bez známky uctivosti k zákazníkovi až zaplatíte a vypadnete, aby měli zase klid a pohodu. Žádná pohostinost, jen kasírovat a pokud možno se moc nenadřít.

Hvar – ostrov dlouhý asi 70 km a 15 široký je ostrovem řidičů kamikadze. Z východu na západ vede silnice typu trochu horší stará benešovská. Tam se vejdou i dva náklaďáky vedle sebe a není problém. Zbytek silnic jsou podivnou hmotou vzdáleně připomínající asfalt záplatované cesty o šířce více či méně na jedno Volvo, jsou zasazené do svahů, takže na jedné straně ční skály a na druhé je minimálně pětimetrový sráz. Téměř každý zdejší obyvatel vlastní renaulta zvaného Kluzó, všechny místní auta jsou z obou stran omlácené od těch skal a nikdo vám neuhne, necouvne, nezastaví. Když zastavíte, vycouváte 200 metrů aby místní mohl projet, ještě si ukáže na hlavu, kam se to s tou károu ženeš. Je to pro silné nátury, ale časem vám to může přijít i zábavné.

Ceny ubytování jsou kartelově dohodnuté mezi místními a pohybují se od 10 do 25 euro za noc a osobu, podle komfortu. Všechny turistické služby a zboží standartně předražené, loďka s 5ti koňovým motorem na jeden den cca 1200 kč.

Téměř v každém zdejším domě můžete koupit domácí olivový olej, pálenku a víno zvané Prošek. S vínem to nemá moc společného, připomíná to spíš všechno ostatní co roste u silnice, má v sobě dost cukru a nechá se zkvasit.

Tolik asi k Hvaru a chorvatsku vůbec.

Jediné co mě ještě pobavilo cestou zpět, bylo opět Rakousko. Mezi Grazem a Linzem existují tunely, za které se platí mýtné 4 a 5 euro. Funguje to tak, že si zaplatíte před tunelem, o 200 metrů dál začíná kolona aut, ve které čekáte cca 1/2 až 1 hodinu a když se dostanete k tolik vytouženému a zaplacenému průjezdu 5ti kilometrovým tunelem, zjistíte, že to na světla pouštějí po 10ti autech vždy jen jedním směrem. No ani zadarmo bych tam nestál, kdybych to věděl.

Resumé: úžasný výlet díky mým třem společníkům. Naložená 240 GLE, motor B230F, VX vačka, kola na střeše, pořád 130 km/h po dálnici, 10 litrů na 100 km naturalu 95. No nekupte to potěšení, škodovkáři!!! Náš tým vám přeje fajnový kilometry.

Pavel, Kristýna a Staford

Pavel Chlumecký

 

Zpět na výpis článků