Volvo ICE CAMP aneb Noc v iglú na Kaprunu

Volvo ICE CAMP aneb Noc v iglú na Kaprunu

18. března 2010
Sekce:  Cestujeme

V redakčním mailu (Autofun) nám přistálo pozvání do ledového městečka umístěného vysoko na alpském ledovci a v plánu dokonce bylo spaní v ledovém iglú. No uznáte, že u toho Autofun nemohl chybět!

Na cestu do známého lyžařského střediska u Kaprunu jsme vyrazili brzo ráno, takže jsme naše Volvo V70 mohli zaparkovat u kabinové lanovky na úpatí hory Kitzsteinhorn lehce po obědě. Ještě že mají tahle rodinná Volva tak velké kufry, protože představa noci „na sněhu“ mi naháněla trochu strach a tak v tašce skončilo několikero tlustých svetrů, speciálně zakoupené termoprádlo nebo nespočet vlněných ponožek. Jo a samozřejmě nesmím zapomenout na lyže – kdo totiž přežije noc v iglú bude moci vyrazit na panenské sjezdovky jako úplně první lyžař, což se mi při mé lenosti nikdy v životě nepodařilo.

To už ale předbíhám, nejdřív je třeba popsat kemp a jeho vybavení. Po výjezdu dvěma dlouhými kabinovými lanovkami Gletscherjet 1 a 2 až do samého srdce ledovce na Kitzsteinhornu se naše nepočetná skupinka lehce vyděšených novinářů přesunula sněžným skútrem do samotného Volvo ICE CAMPu, umístěného v nadmořské výšce 2500 metrů. To je pro našince, zvyklého tak leda na sněhuláky, opravdu pohádkový svět z ledu a sněhu. K jeho výstavbě bylo použito 60 tun ledu, 5000 krychlových metrů sněhu a mnoho hodin lidské práce. Výsledkem je nejvýše položený (a pravděpodobně i nejpůsobivější) showroom značky Volvo na světě. Jádro celého komplexu zabírajícího plochu 5000 metrů čtverečních tvoří čtyři vzájemně propojená iglú, která vedle showroomu Volvo zastřešují také ledový bar, ledové foyer a oddělenou jídelnu se dvěma velkými ledovými stoly. V onom „showroomu“ stálo nové, vyzývavě oranžové Volvo C30 v provedení DRIVe. Jeho spotřeba by měla ekology potěšit – 3,8 litru na 100 km opravdu není mnoho a kaprunský ledovec tak může být v klidu. Venku nás pak ze své skleněné buňky pozoroval kabriolet C70 a myslím že byl moc rád že je za sklem.

Přes den mohou stavbu obdivovat i návštěvníci z venčí, kterým může posloužit bar nebo relaxační sluneční terasa. Když už jsme u baru – samozřejmostí je zde možnost popíjet z ledových skleniček, které jsou v tomto prostředí nezbytnou rekvizitou. S obsluhou také nebyl problém – veselí chlapíci za barem (kteří pak s námi v ledovém městečku zůstali i v noci, kdy v zateplené buňce tábor hlídali) mluvili česky, takže domluva byla bezproblémová. Společný mateřský jazyk se hodil zejména při vysvětlování, kterak zacházet se spacákem. Dostali jsme totiž speciální polární spacáky, ve kterých by měl člověk noc bez problémů přežít i v mínus třiceti stupních. Důležité bylo, aby se uzavřel prostor mezi okolním vzduchem a hlavou tak, aby se chlad nedostával k tělu. Proč se správným zapnutím spacáku dělají takový tyjátr jsem pochopil při následné prohlídce mého „pokoje“..

Na fotkách je pěkně vidět – sněhové iglú s poměrně dlouhou vstupní chodbou a postelí, jejíž základy jsou z ledu totiž není nic pro zimomřivé jedince. Lůžko je od zmrzlého sněhu samozřejmě dobře odizolováno silnou vrstvou izolace, měkkou matrací a vrstvou sobích kožešin takže nestudí, ale ani nehřeje. Po bližší prohlídce dřevěných vstupních dveří s leckdy výraznými mezerami kolem zdí (pardon…sněhu) ve mě trochu zatrnulo, přeci jen nejsem ten typ co chodí v zimě v kraťasech. Naštěstí, chmurné myšlenky hned v zárodku ukončilo pozvání na večeři. Hosté včetně naší malé české družiny se shromáždili u ledových stolů k večeři ve znamení grilování na „tatarském klobouku“ (funguje to podobně jako u Raclette, jen zde se malé kousky masa opékají na mosazném kuželu). Obloženi kožešinami (asi tušíte z jakého materiálu byla lavice) jsme si pochutnali na masíčku a rajské polévce ve chlebu. Po krátké pauzičce nebylo možné odolat výletu (už dávno po setmění) na nedaleko vzdálenou vyvýšeninu s krásným výhledem na údolí, Zellerské jezero a křišťálově čistou oblohu s hvězdami. S kolegy jsme následně zkusili udělat LED čelovými svítilnami, které jsme nafasovali, světelný nápis Volvo – a světe div se, on se opravdu povedl a najdete jej v galerii. Inspirace jednou tuzemskou digitální televizí je čistě náhodná.

Čím zakončit večer v samém srdci ledovce? Ano, vířivkou a saunou. Ne, nedělám si legraci – hosté opravdu měli možnost kompletně zrelaxovat, což je v mrazu, silném větru a s vidinou přespání v iglú docela závažné rozhodnutí. Ale protože čeští motorističtí novináři nejsou žádné slečinky, zaplnili jsme vířivku a někteří (včetně mě) následně pokračovali saunováním v blízké sauničce vyrobené ze sudu. A řeknu vám, válet se v teplé vodě, popíjet drink a koukat na rolbaře, jak vám upravují terén na ráno, to je opravdu nezapomenutelný zážitek. Nejhorší na tom všem jsou přeběhy do převlékací buňky, která byla jako jediná vytápěná tak, aby se tam člověk mohl v klidu převléknout a zanechat zde své věci. Do ledového obydlí totiž není radno brát si cokoliv s sebou – ráno byste se o svou bundu mohli docela snadno pořezat.

Noc probíhala překvapivě docela dobře, nápad se saunou se jevil jako docela dobrý – člověk se „rozhicuje“ a spacák pak není problém zateplit si na příjemnou teplotu. Jen škoda, že se mi nějak nedařilo pořádně utáhnout vstupní otvor – ještěže jsem spal v lyžařské kukle, jinak by mi asi byla velká zima na hlavu. Se vstáváním není problém, většinou se díky chladu automaticky vzbudíte hodně brzo a kdyby snad ne, lidé z kempu vám budíček zařídí. Velkým vyleháváním byste totiž přišli o zlatý hřeb pobytu, lyžování na panensky upravených sjezdovkách. Takže honem honem na snídani a pak na lyže, než lanovkami přijedou první návštěvníci. Musím vám říci, že jsem si to opravdu užil. Poprvé v životě jsem měl možnost „otevírat“ tak báječné svahy. A hlavně – sjezdovky jsou parádně široké, takže nemáte pocit že lyžujete ve dvacet metrů širokém vykáceném pruhu lesa (zdravím Špičák), zde samozřejmě žádné stromy totiž nejsou. Dá se tu jezdit jak po sjezdovkách tak opravdový freeride (nejlépe je-li více sněhu) – můžete se nechat vyvézt až nahoru do výšky zhruba 3000 metrů a bez nutnosti kdekoliv zastavovat skončit o více jak tisíc metrů (!) níže. Fantastické.

Pokud přemýšlíte, že byste snad ICE CAMP ještě letos navšívili tak neváhejte a volejte – zájem je totiž veliký a to i navzdory základní ceně lehce přes 4 tisíce Kč za noc (včetně programu).

14. 3. 2010; Aleš Jungmann, Autofun

Zpět na výpis článků